V roce 1596 péčí Doroty Bremlové a jejího syna Valentina byl postaven dřevěný kostel a zasvěcen sv. Valentinu. Při vpádu Mansfeldových vojsk roku 1626 byl Příbor vypálen a s ním i kostel sv. Valentina. Byl postaven nový, opět dřevěný. Rozhodnutím biskupa Karla II. z Liechtensteinu z 5. 2. 1694 byla v Příboře založena piaristická kolej s gymnáziem. Město darovalo piaristům kostel sv. Valentina. Budova piaristické koleje a gymnázia byla dostavěna roku 1700. V letech 1760-66 byl kostel přestavěn do dnešní barokní podoby. Stavbu řídil rektor zdejší piaristické koleje, příborský rodák P. Heliodor Knauer. Další požár postihl chrám v roce 1785. Byla zničena báň a střecha. Kolem kostela byl hřbitov piaristů. Na hlavním oltáři je postříbřený reliéf s výjevem ze života sv. Valentina. Podle dr. VI. Pokorného pochází z doby kolem roku 1596, tedy ještě z původního kostela. Pod ním je oltářní obraz Krista uzdravujícího dva slepce. Je to dílo známého malíře chrámových obrazů Ignáce Raaba. Na každé z bočních stran chrámové lodi jsou tři oltáře s obrazy. Na levé straně jsou obrazy sv. Antonína a Ukřižování opět od Ignáce Raaba a mezi nimi oltář s obrazem sv. Josefa, pěstouna Páně od F. I. Leichera. Od téhož autora je protější obraz sv. Josefa Kalasanského, zakladatele řádu piaristů. Na obraze je údajně i císař Josef II. jako chlapec. Zbývající dva obrazy představují sv. Jana Nepomuckého a Pannu Marii. Lavice s rokokovým ornamentem a kazatelna pocházejí z poloviny 18.století.
Kostel je památkovým objektem I. třídy a je zapsán v Seznamu památkových objektů České republiky pod číslem 1664. V posledních padesáti letech chrám hodně trpěl otřesy způsobenými silným silničním provozem. Vznikly četné trhliny v bočním zdivu i v klenbě. Po provedení průzkumových prací byla v letech 1995-96 uskutečněna generální obnova této významné stavby.
Slavnostní znovuotevření chrámu, které bylo zároveň čtyřstým výročím postavení kostela, se konalo 20. října 1996.
