Železniční trať Václavice–Starkoč je jednokolejná neelektrizovaná železniční trať, součást celostátní dráhy, sloužící jako spojka dvou dalších hlavních tratí – z Jaroměře do Trutnova a z Týniště nad Orlicí do Broumova. List povolení Františka Josefa Prvního ze dne 14. září 1872 udělil společnosti c. k. priv. Rakouské železnice státní právo ke stavbě a užívání lokomotivní železnice z Chocně do Neusorge (Halbštadt) s drahami připojovacími na Broumov a z Wenzelsbergu (Václavic) na některé příhodné místo jihosevero-německé železnice spojovací. Společnost zavazuje se, že povolenou železnici počne v šesti měsících ode dne povolení počítajíc stavěti, že celou železnici ve třech dalších létech postaví a veřejnou jízdu po ní zavede. Trať postavila Rakouská společnost státní dráhy v roce 1876 jako spojku od své trati vedoucí z Chocně k pruským hranicím k souběžně vedoucí trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy. Před výstavbou bylo uvažováno i o tom, že by trať místo ze Starkoče odbočovala v České Skalici a vedla by do Vysokova – což prosazovala Jihoseveroněmecká spojovací dráha, ale nakonec byla vystavěna v současné trase, kterou prosazovala Společnost státní dráhy. Z dnešního pohledu se takové trasování jeví jako nevýhodné, jelikož při jízdě od Hradce Králové do Náchoda je nutno, aby vlak dvakrát měnil směr (konal úvrať). Tehdejší podnikatelé však měli jiné záměry. Od roku 1908 se provozovatelem dopravy staly státní kkStB a roku 1909 byla vlastní trať zestátněna spolu s celou Společností státní dráhy. [zdroj]
